Vy, kvůli kterým se svíjím v agónii.

17. února 2013 v 9:58 | Atla Kauschimi
Běžte pryč! Nechtě mě být. Jeden z těch záchvatů, kdy to individuum připomíná Gluma ze slavné pohádky. Držet se za hlavu a ještě víc se nechávat prostupovat bolestí, to je mi ale způsob zbavení se věcí minulých. Ale vždyť to bolí! Nečekaně. Přeji si být čisté plátno, nepopsané. Nefňukej mi tu, ano? Nebo alespoň udělat ctrl(+alt)+z a vrátit jen pár kroků, stačili by 3 jako v malování! To je mi ale případ. Víš co ty každému radíš, ochutnej svou medicínu: Kakao(něco sladkého), pěkný film nebo si něco zahrát... To mé problémy jistě vyřeší. Hmf.. Po kakau nikdo nechce zázraky. Pouze to problém oddálí a uvolní tě to - což vlastně v tomto případě tak trochu zázrak je. Chci vypnout, odejít od minulosti. Pokud chceš zrušit svou minulost, tak se musíš také vzdát své přítomnosti a budoucnosti . . .

Férový obchod, nemyslíte?
Atla Kauschimi
 

Chyby

17. února 2013 v 9:43 | Atla Kauschimi |  Zamyšlení
Mohla bych najít chyby v tobě, tobě a dokonce i v tobě. Ale neudělám to, jelikož vím, že nikdo není bezchybný.

Poté potkáte člověka, který na vaše chyby upozorňuje a vytýká vám je. A vy se pouze omlouváte za své skutky, jelikož chyby toho druhého jsou v tu chvíli příliš nicotné a vzdálené na to, abyste mohli zahájit protiútok nebo alespoň slušnou obranu.


Blábol z duše Atly Kauschimi.